Rudy Horvat – s kytarou napříč žánry

Někteří lidé mají v životě štěstí. Jako například fenomenální ostravský kytarista Rudy Horvat. Vždycky jsem mu říkala, snaž se, lidi si tě sami nenajdou. Ale našli…  Jednou mu zavolal Ruda Březina (saxofonista, legenda, o které se píše také v Českém hudebním slovníku Centra hudební lexikografie při Ústavu hudební vědy FF MU, pozn. autorky), jestli si nechce zahrát s Ostravským rozhlasovým orchestrem, se kterým doprovází, mimo jiné, i Marii Rottrovou. „Ten den padala voda a my jsme všichni voněli deštěm a hlavně se mi vůbec nedařila tahle píseň, která je noční můrou asi všech, co ji hrají (Lásko, voníš deštěm, pozn. autorky). Marie se na mě netvářila zrovna vesele. Nikdy by mě nenapadlo, že mě Ruda Březina ještě jednou obšťastní telefonátem a nabídne mi turné s Flamingem.

"Marie je jedinečná postava českého šoubyznysu. Ze začátku jsem měl stavy, kdy jsem nemohl ani věřit, že s ní opravdu hraju. Je to obrovský profesionál a skvělý člověk. Každý koncert je zážitek,“ vypráví Rudy. Než se ale dostal k této české stálici, prošel si řadou stylů a kapel. Od trash metalu, který hrál ve čtrnácti letech, přes pop a soul až k jazzu. Jak říká, kdyby nebyl Jimmy Page nebo Ritchie Blackmore, asi by vůbec na kytaru nehrál, a nebýt Johna Mclaughlina nebo Pata Methenyho, tak by asi nehrál jazz. Právě jazz dostává u Rudyho v posledních letech největší prostor. Se svým uskupením Facing West Trio hrál před nedávnem v Berlíně při příležitosti předání předsednické štafety České republiky v Evropské unii Švédům, ale vzhledem k tomu, že se členové tria těžko scházejí, jsou jejich vystoupení vzácná. Ale vyjímečná, o čemž svědčí například recenze v moravskoslezském vydání Deníku, nebo v Divadelních novinách. Švédský baskytarista Ulf Gjerdingen nyní žije v Bruselu se svou ostravskou ženou a každým dnem čekají přírůstek do rodiny a bubeník Tomáš Mohr je často na cestách, přesněji na zaoceánských lodích.

Dalším člověkem, kterého zaujal jeho talent, je skladatel a jazzman Boris Urbánek. Spolu s famózním saxofonistou Michalem Žáčkem (Peter Lipa band, Richard Müller) je členem jeho uskupení Boris Band Combination, se kterým vystoupil například v Lucerna Music Baru v rámci projektu Ostrava v Praze.

Má i svou vlastní kapelu, a to Rudy Horvat Group. Nenechal ležet ladem věci od Facing West Trio, ale hraje je v jiných úpravách. „V srpnu se chystáme s RHG do studia a doufám, že se dílo podaří. Budeme točit s otcem Jennym a synem Jennym Krompolcovými a s Jakubem Doležalem. Toho asi není třeba představovat (Ondřej Pivec Organic Q, pozn. autorky). Vzhledem k mému blížícímu se odchodu do Prahy taky plánuji provětrat pražské kluby a trochu se tam otřepat. Jenny Krompolc je významný český basista, dnes trochu zapomenutý. Chystám se ho představit v Praze společně s CD,“ plánuje.

Pamatuji si, jak se tento nenápadný človíček schovával na pódiu, i když měl kytarové sólo. Jak říká, nyní už přestal vnímat, že hraje pro tisíc lidí. Trému mívá paradoxně, když je v klubu málo lidí a soustředí se jen na něho. Jinak je prý paráda mít pod sebou tu masu. A když hraje s Marií Rottrovou, vychutnává si i potlesky ve stoje. Účinkoval také v doprovodné kapele představení Šakalí léta, které se hrálo v divadle Jiřího Myrona. Hudbu aranžoval pianista a trumpetista Vlastík Šmída a ten Rudyho doporučil. „Moje herecké vystoupení se ale omezilo na to, že ke mně přišel „Bejby“ a dal mi do pusy cigáro,“ směje se.

Když jsem se zeptala na nejzajímavější zážitek, řekl mi: „Každé hraní beru jako zábavu a potěšení. Bohužel někdy člověk musí kvůli obživě hrát i něco, co mu úplně nesedí. Ale snažím se na to při hraní nemyslet. Je těžké vybrat nejzajímavější zážitek, je toho moc. Jeden z nejhezčích zážitků vůbec byl koncert Marie Rottrové v divadle Hybernia v Praze. To mi ukápla slza dojetí. Nedávno jsme taky doprovázeli s Ostravským rozhlasovým orchestrem Ashleyho Slatera z Freak Power, to bylo hodně povzbuzující. Každopádně si teď nejvíc užívám hraní s RHG a s Neo Chess Sunny Rock and Roll Bandem. Splnil se mi konečně sen mít rokenrolovou kapelu se vším všudy.“ V rock n´ roll bandu exceluje zpěvák Pavel Kučera z kapely Robson, ze které vzešla první československá superstar Martin Chodúr. Rudy nechce s kapelou skončit, a to ani přesto, že je bude od podzimu dělit cca třista šedesát kilometrů. Jednu dobu žil v Irsku, ale bohužel pro pracovní vytížení neměl možnost se věnovat tomu, jak to tam chodí. Přesto je skeptický a myslí si, že tam nejsou zrovna nejlepší podmínky pro jeho muzikantskou profesi. Říká: „Já jsem domorodec a myslím, že mě nikdy tak velký odsun nečeká. Ale nikdy neříkej nikdy...“.